Daň z přidané hodnoty zaplacenou v zemích EU mohou čeští plátci získat zpět. Žádost o vrácení DPH ovšem musejí podat nejpozději do pondělí 30. září.
Tuzemské firmy si nemohou uplatnit v českém přiznání daň z přidané hodnoty , již uhradili v jiném členském státě EU. O daň přesto nemusejí přijít. Kromě členských států osmadvacítky vracejí českým firmám DPH u vybraných položek například i Kanada či Norsko.

Nárok na vrácení má každá česká firma, která není k dani z přidané hodnoty v příslušné zemi registrována, nemá zde sídlo ani pobočku a trvale zde nepodniká. Tato možnost je výhodná například pro exportéry. Vývoz se totiž za podnikání na území země, jejíž trh zásobují, nepovažuje.
Podmínkou je to, aby měl žadatel v pořádku všechny doklady a účtenky, které dokazují, že DPH v cizině zaplatil (například při nákupu benzinu či za ubytování v hotelu) a následně je přiložil k příslušné žádosti.

Částka musí být vyšší než 50 eur za rok. O vrácení DPH ze zaplacené částky přes 400 eur mohou podnikatelé žádat častěji než jednou ročně, ale maximálně čtyřikrát – tedy ne za období kratší než tři měsíce. Podrobnosti najdete v paragrafu 82 zákona o DPH. Mimo jiné se v něm dočtete, že veškeré náležitosti spojené s vracením DPH z ciziny řeší Finanční úřad pro hlavní město Prahu, nikoli váš místně příslušný, se kterým běžně komunikujete.

Žadatel musí:

• být registrovaný jako plátce DPH v ČR
• mít sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku
• mít zaručený elektronický podpis

Vrácení daně ze zahraničí se vyplatí především podnikatelům a firmám se zaměstnanci, kteří často cestují do zemí EU, aktivně zde obchodují bez zázemí mateřské provozovny a využívají hotelových služeb. Nezanedbatelné částky tvoří DPH například při účasti firem na zahraničních veletrzích. Dopravcům zase DPH zvyšuje náklady při nákupu pohonných hmot,“ vyjmenovává poradkyně TaxVision.
Každá země má přitom vlastní pravidla. Žádný stát nevrací daň z výdajů za zábavu, alkohol, dárky, starožitnosti či užité umění. Někteří členové osmadvacítky poskytují pouze část DPH ze služeb, které jsou využitelné i pro osobní spotřebu (např. taxislužby). V mnoha členských zemích není součástí zmíněného bonusu daň z jídla či nápojů. Jiné (Německo či Rakousko) požadují, aby byli na dokladu identifikováni příjemci občerstvení. Některé země dokonce nevracejí ani daň z pohonných hmot, jiné ji poskytnou jedině dopravcům.

Zejména menší firmy mohou díky vrácené DPH ušetřit nemalé peníze.